(osobní příběh spoluzakladatelky Asistentek ze Sudet)
Ještě než jsem se stala virtuální asistentkou a spoluzaložila Asistentky ze Sudet, byla jsem klasický zaměstnanec. Pracovala jsem ve státní správě. Měla jsem stabilní práci, jistotu výplaty, tabulky, razítka. A zároveň pocit, že něco dlouhodobě nefunguje – ani mně, ani lidem kolem.
Ten pocit nefunkčnosti se pomalu, ale jistě přenášel z práce i do mého osobního života. Nebyl to jeden velký průšvih. Spíš součet drobností, které se postupně skládaly dohromady.
Jaké to je být zaměstnanec (a proč jsem odešla)
Na mé práci mi vadilo několik věcí:
Často jsem fungovala jako hromosvod. Lidé zvenčí si na mě vybíjeli vztek za problémy, které jsem nezpůsobila a ani nemohla ovlivnit. V jejich očích jsem ale byla „ta, co za to může“. Ten úředník, „co zakazuje a nakazuje“.
↬ Zbytečnost některých úkonů
Papíry pro papíry. Procesy pro procesy. Spousta energie vynaložená na věci, které nikam nevedly.
↬ Odpor k modernizaci
„Všechno staré je dobré, není potřeba nic měnit.“ A ti, kdo chtěli modernizovat, museli mít hodně ostrá ramena. A i tak často schytávali kritiku.
Kdy došlo ke změně?
Zlom přišel ve chvíli, kdy se začalo mluvit o digitalizaci, změnách stavebního zákona a modernizaci procesů. Místo nadšení přišla frustrace. Ne z práce samotné, ale z prostředí, které změny nechtělo – a já už tehdy věděla, co mě čeká.
Starší kolegyně a kolegové začali stagnovat, protože nerozuměli tomu, co se po nich chce. Mně se práce reálně navalovala. Často se zneužívalo toho, že jsem mladá a rozumím technologiím.
Byla jsem holka pro všechno:
↬ něco nefunguje v systému → Lenka
↬ potřebujeme pomoct s technikou → Lenka
↬ ale učit se něco nového? → to už ne
Chvíli mi to imponovalo. Byla jsem „ta schopná“, ta, která ví, co a jak. Pak ale přišlo uvědomění. I po desátém vysvětlení se někteří odmítali cokoliv naučit. Bylo jednodušší zvednout telefon a zavolat.
A v ten moment mi došlo, že nechci celý život táhnout cizí neochotu ke změně a učení. Chtěla jsem svobodu a možnost rozhodovat tak, aby věci dávaly smysl.
Zároveň mi tahle zkušenost dala obrovské know-how: systematičnost, pečlivost, schopnost dotahovat věci do konce a nebát se kontaktu s lidmi. A přesně tyhle vlastnosti dnes využívám jako virtuální asistentka při práci s klientkami a klienty.
Díky tomu nemusíte trávit hodiny laděním techniky a můžete se věnovat tomu, co vám vydělává.
Proč virtuální asistentka?
↬ smysluplně
↬ moderně
↬ efektivně
↬ s lidmi, kteří chtějí růst
Zaměřujeme se především na podnikatelky, koučky, pracovnice služeb péče o tělo a malé a střední firmy. Pomáháme jim s weby, grafikou, sociálními sítěmi a automatizacemi. Ne proto, abychom dělaly „jen úkoly“.
Ale proto, aby podnikání fungovalo klidněji, přehledněji a dlouhodobě udržitelně.
Našla jsi v mém příběhu ….
….nějakou podobnost s tím, co se ti teď v životě děje? Ozvi se mi a ráda si o tom s tebou popovídám.
